Pravidla hodnocení výsledků vzdělávání žáků

 

Pravidla hodnocení výsledků vzdělávání žáků vychází z posouzení míry dosažení výstupů pro jednotlivé předměty školního vzdělávacího programu. Hodnocení je pedagogicky zdůvodněné, odborně správné a doložitelné a respektuje individuální vzdělávací potřeby žáků a doporučení školského poradenského zařízení.

Pravidla hodnocení žáků jsou součástí školního řádu a obsahují:

  1. a) zásady a způsob hodnocení a sebehodnocení výsledků vzdělávání a chování žáků, včetně získávání podkladů pro hodnocení
  2. b) kritéria pro hodnocení

 

Zásady a pravidla hodnocení průběhu a výsledků vzdělávání a chování žáků ve škole a na akcích pořádaných školou 

 

Při hodnocení a provádění klasifikace žáků se pedagogický pracovník opírá o pravidla hodnocení výsledků vzdělávání žáků, které jsou sestaveny v souladu s platnými právními předpisy. Při celkové klasifikaci se přihlíží k individuálním zvláštnostem každého žáka s uplatněním zásad a pravidel pro sebehodnocení žáků, přičemž podklady pro hodnocení získává pedagog všemi dostupnými prostředky (soustavné sledování výkonu žáka a jeho připravenost na vyučování, různé druhy zkoušek, kontrolní písemné práce, analýza výsledků činnosti žáka aj.) s přihlédnutím k individuálním zvláštnostem každého žáka a s ohledem na specifika daného předmětu. Při hodnocení jsou respektovány následující zásady:

  • hodnocení žáka je organickou součástí výchovně vzdělávacího procesu a jeho řízení
  • chování neovlivňuje klasifikaci výsledků ve vyučovacích předmětech
  • ředitelka školy působí na sjednocování klasifikačních měřítek všech učitelů
  • při hodnocení a při průběžné i celkové klasifikaci uplatňuje učitel vůči žákovi přiměřenou náročnost a pedagogický takt
  • při celkové klasifikaci přihlíží učitel k věkovým zvláštnostem žáka i k tomu, že žák mohl v průběhu klasifikačního období zakolísat v učebních výkonech pro určitou indispozici
  • kritéria pro jednotlivé klasifikační stupně jsou formulována především pro celkovou klasifikaci, učitel však nepřeceňuje žádné z uvedených kritérií, posuzuje žákovy výkony komplexně v souladu se specifikou předmětu
  • klasifikační stupeň určuje učitel daného předmětu
  • v předmětu, ve kterém vyučuje více učitelů, určí výsledný klasifikační stupeň za klasifikační období příslušní učitelé po vzájemné dohodě
  • o prospěchu žáka jsou zákonní zástupci informováni třídním učitelem a učiteli jednotlivých předmětů

 

Hodnocení výsledků vzdělávání žáka

 

Hodnocení výsledků vzdělávání žáka je vyjádřeno klasifikačním stupněm. Hodnocení průběhu a výsledků vzdělávání a chování žáků je:

  • jednoznačné
  • srozumitelné
  • srovnatelné s předem stanovenými kritérii
  • věcné
  • všestranné

 

Hodnocení vychází z posouzení míry dosažení očekávaných výstupů formulovaných v učebních osnovách jednotlivých předmětů školního vzdělávacího programu a je pedagogicky zdůvodněné, odborně správné a doložitelné.

 

Klasifikace ve vyučovacích předmětech teoretického zaměření
(jazykové, společenskovědní, přírodovědné předměty)

 

Stupeň 1 (výborný)

Požadované poznatky žák chápe uceleně a přesně, plně chápe vztahy mezi nimi. Pohotově vykonává požadované činnosti, samostatně a tvořivě uplatňuje osvojené poznatky a dovednosti. Myslí logicky, zřetelně se u něj projevuje samostatnost a tvořivost. Ústní a písemný projev je správný a přesný. Žák je schopen samostatně studovat a získávat nové informace.

Stupeň 2 (chvalitebný)

Žák ovládá požadované poznatky v podstatě uceleně, přesně a úplně. Pohotově vykonává zadávané činnosti. Samostatně nebo podle menších podnětů učitele uplatňuje osvojené poznatky a dovednosti při řešení úkolů. Myslí správně, v jeho myšlení se projevuje logika a tvořivost, ústní a písemný projev mívá menší nedostatky ve správnosti, přesnosti a výstižnosti. Kvalita výsledků činnosti je zpravidla bez podstatných nedostatků. Žák je schopen samostatně nebo s menší pomocí studovat a získávat nové informace.

Stupeň 3 (dobrý)

Žák má v získávání požadovaných poznatků podstatné mezery, při vykonávání požadovaných činností se projevují nedostatky, nepřesnosti a chyby, které dovede za pomoci učitele korigovat. V uplatňování osvojených poznatků a dovedností se dopouští chyb, hodnocení jevů provádí podle pokynů učitele. Jeho myšlení je vcelku správné, ale málo tvořivé, v logice chybuje.

Stupeň 4 (dostatečný)

Žák má v ucelenosti, přesnosti a úplnosti osvojení si požadovaných poznatků závažné mezery. Je málo pohotový, nesamostatný, při řešení úkolů se vyskytují závažné nedostatky. V logice, myšlení se vyskytují velké chyby. Tyto nedostatky a chyby dokáže s pomocí učitele odstranit. Při samostatném studiu má velké těžkosti.

Stupeň 5 (nedostatečný)

Žák si neosvojil požadované poznatky, má v nich závažné a značné mezery. Neprojevuje samostatnost myšlení, chybí logické uvažování, své vědomosti nedovede uplatnit ani s pomocí učitele, chyby též nedokáže odstranit (ani s pomocí učitele).

 

Klasifikace ve vyučovacích předmětech s převahou výchovného působení a praktického zaměření

Stupeň 1 (výborný)

Žák je v činnosti velmi aktivní, pracuje tvořivě, samostatně, plně využívá své osobní předpoklady a velmi úspěšně se rozvíjí. Osvojené vědomosti, dovednosti a návyky tvořivě aplikuje.

Stupeň 2 (chvalitebný)

Žák je v činnostech aktivní, převážně samostatný, využívá své osobní předpoklady, které úspěšně rozvíjí. Jeho projev má menší nedostatky. Tvořivě aplikuje osvojené vědomosti, dovednosti a návyky.

Stupeň 3 (dobrý)

Žák je v činnostech méně aktivní, tvořivý, samostatný a pohotový. Nevyužívá dostatečně své schopnosti v individuálním a kolektivním projevu. Ve svém projevu se dopouští chyb. Jeho vědomosti a dovednosti mají četnější mezery a při jejich aplikaci potřebuje pomoc učitele. Nejeví aktivní zájem o práci.

Stupeň 4 (dostatečný)

Žák je v činnostech málo aktivní a tvořivý. Rozvoj jeho schopností a jeho projevu jsou málo uspokojivé. Úkoly řeší s častými chybami. Vědomosti a dovednosti aplikuje jen se značnou pomocí učitele. Projevuje velmi malý zájem a snahu.

Stupeň 5 (nedostatečný)

Žák je v činnostech převážně pasivní. Rozvoj jeho schopností je neuspokojivý. Jeho projev je většinou chybný. Minimální osvojené vědomosti a dovednosti nedovede aplikovat. Neprojevuje zájem o práci.

Pozn.: V hodinách tělesné výchovy se při úlevách a klasifikaci na základě doporučení lékaře přihlíží ke zdravotnímu stavu žáka.

 

Kritéria a stupně hodnocení chování

 

Výchovná opatření

Ředitelka školy může na základě rozhodnutí po projednání v pedagogické radě udělit pochvalu nebo jiné ocenění za mimořádný projev lidskosti, občanské nebo školní iniciativy, záslužný nebo statečný čin nebo za dlouhodobou úspěšnou práci.

Třídní učitel může na základě vlastního rozhodnutí nebo na základě podnětu ostatních vyučujících udělit pochvalu žákovi po projednání s ředitelem školy za výrazný projev školní iniciativy nebo za déletrvající úspěšnou práci.

Při porušení povinností stanovených školním řádem lze podle závažnosti tohoto porušení žákovi uložit:

napomenutí třídního učitele

důtku třídního učitele

důtku ředitele školy

Napomenutí třídního učitele

Žák se dopustí méně závažného porušení školního řádu (např.: zapomínání domácích úkolů, učebnic a pomůcek na vyučování, pozdní příchody na vyučování, nevhodné chování o přestávkách aj.).

Důtka třídního učitele

Žák se dopouští méně závažných porušení školního řádu (např.: časté zapomínání domácích úkolů, učebnic a pomůcek na vyučování, opakované pozdní příchody na vyučování, nevhodné chování o přestávkách aj.).

Důtka ředitele školy

Chování žáka je v podstatě v souladu s pravidly chování a ustanoveními školního řádu. Žák se však dopouští opakovaně méně závažných porušení školního řádu (např.: poškozování školního majetku, lhaní, drobné krádeže, vulgární vyjadřování a hrubé chování vůči spolužákům, drzé chování vůči dospělým, neuposlechnutí příkazu učitele, vulgární vyjadřování vůči dospělým, fyzické napadení spolužáka, šikanování aj.).

Třídní učitel oznámí řediteli uložení důtky třídního učitele. Uložení důtky ředitele školy schvaluje pedagogická rada. Ředitel školy nebo třídní učitel neprodleně prokazatelně oznámí udělení výchovného opatření žákovi a jeho zákonnému zástupci. Udělení výchovného opatření se zaznamená do dokumentace školy. Udělení pochvaly ředitelky školy se zaznamenává na vysvědčení za pololetí, v němž bylo uděleno.

 

Klasifikace chování žáků na vysvědčení

Chování žáka ve škole a na akcích pořádaných školou se klasifikuje stupni:

  1. 1 – velmi dobré
  2. 2 – uspokojivé
  3. 3 – neuspokojivé

 

Klasifikaci chování žáka navrhuje po projednání s ostatními vyučujícími třídní učitel a rozhoduje o ní ředitelka školy po projednání v pedagogické radě.

 

Kritéria a stupně pro hodnocení:

 

Stupeň 1 (velmi dobré)

Žák uvědoměle dodržuje pravidla chování a školní řád. Má kladný vztah ke spolužákům i pedagogickým pracovníkům školy. Přispívá k utváření a upevňování pracovních podmínek pro vyučování. Méně závažných porušení školního řádu se dopouští jen ojediněle.

Stupeň 2 (uspokojivé)

Chování žáka není zcela v souladu s pravidly chování a ustanoveními školního řádu. Dopouští se opakovaně méně závažných porušení školního řádu nebo se dopustí závažného přestupku (např.: krádež, záškoláctví, donášení omamných látek do školy nebo jejich požívání, byl-li již žák hodnocen DŘŠ a nenastalo zlepšení, přestupky pokračují aj.). Nepřispívá k utváření a upevňování pracovních podmínek pro vyučování (např.: vulgární vyjadřování vůči dospělým, fyzické napadení spolužáka, šikanování aj.). Při hodnocení je zvažována závažnost porušení školního řádu a rovněž se zvažuje vývoj žáka.

Stupeň 3 (neuspokojivé)

Chování žáka je v rozporu s pravidly chování a školního řádu. Dopouští se závažných porušení školního řádu i přes výchovná opatření k posílení kázně. Ohrožuje výchovu ostatních žáků, narušuje pracovní podmínky pro vyučování (např.: šikana, projevy sadismu, rasismu, záškoláctví nad 25 neomluvených hodin aj.).

 

Stupně hodnocení a klasifikace na vysvědčení

Výsledky vzdělávání žáka v jednotlivých předmětech stanovených školním vzdělávacím programem se klasifikují na vysvědčení stupni prospěchu:

  1. 1 – výborný
  2. 2 – chvalitebný
  3. 3 – dobrý
  4. 4 – dostatečný
  5. 5 – nedostatečný

 

Klasifikace zahrnuje ohodnocení píle žáka a jeho přístupu ke vzdělávání i v souvislostech, které ovlivňují jeho výkon. Výsledky vzdělávání žáka jsou hodnoceny tak, aby byla zřejmá úroveň vzdělání žáka, které dosáhl zejména ve vztahu k očekávaným výstupům jednotlivých předmětů školního vzdělávacího programu, ke svým vzdělávacím a osobnostním předpokladům a věku. Při hodnocení žáka na prvním stupni se použije pro zápis stupně hodnocení číslice, na druhém stupni se použije slovní označení stupně hodnocení. Klasifikaci výsledků vzdělávání žáka lze doplnit slovním hodnocením, které bude obsahovat i hodnocení klíčových kompetencí vymezených školním vzdělávacím programem.

Celkové hodnocení žáka se na vysvědčení označuje stupni:

  1. prospěl/a s vyznamenáním
  2. prospěl/a
  3. neprospěl/a
  4. nehodnocen/a

 

Žák je hodnocen stupněm prospěl s vyznamenáním, není-li v žádném z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem hodnocen na vysvědčení stupněm prospěchu horším než 2 – chvalitebný, průměr stupňů prospěchu ze všech povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem není vyšší než 1,5 nebo odpovídajícím slovním hodnocením a jeho chování je hodnoceno stupněm velmi dobré.

 

Žák je hodnocen stupněm prospěl, není-li v žádném z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem hodnocen na vysvědčení stupněm prospěchu 5 – nedostatečný nebo odpovídajícím slovním hodnocení.

 

Žák je hodnocen stupněm neprospěl, je-li v některém z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem hodnocen na vysvědčení stupněm 5 – nedostatečný nebo odpovídajícím slovním hodnocení.

 

Žák je hodnocen stupněm nehodnocen, nelze-li žáka hodnotit z některého z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem na konci prvního pololetí.

 

Zásady pro používání slovního hodnocení včetně stanovených kritérií, slovní hodnocení na vysvědčení

O slovním hodnocení výsledků vzdělávání žáka na vysvědčení rozhoduje ředitelka školy na základě žádosti zákonného zástupce žáka. V případě přestupu žáka na jinou školu se převede slovní hodnocení na klasifikační stupně. Je-li žák hodnocen slovně, převede třídní učitel po projednání s vyučujícími ostatních předmětů slovní hodnocení do klasifikace pro účely přijímacího řízení ke střednímu vzdělávání. Obdobně se bude postupovat i při stanovení celkového prospěchu na vysvědčení.

Při použití slovního hodnocení se výsledky žáka v jednotlivých povinných a nepovinných předmětech stanovených školním vzdělávacím programem hodnotí tak, aby byla zřejmá úroveň vzdělání žáka, které dosáhl zejména ve vztahu k očekávaným výstupům jednotlivých předmětů školního vzdělávacího programu, ke svým vzdělávacím a osobnostním předpokladům a věku. Slovní hodnocení zahrnuje posouzení výsledků vzdělávání žáka v jejich vývoji, ohodnocení přístupu žáka ke vzdělávání i v souvislostech, které ovlivňují jeho výkon, a naznačení dalšího rozvoje žáka, obsahuje také zdůvodnění a doporučení, jak předcházet případným neúspěchům žáka a jak je překonávat. Výsledky vzdělávání žáka na konci prvního pololetí lze hodnotit souhrnně za všechny předměty. Slovní hodnocení lze použít i pro hodnocení chování žáka.

U žáka s vývojovou poruchou učení rozhodne ředitel školy o použití slovního hodnocení na základě žádosti zákonného zástupce žáka. Výsledky vzdělávání žáka v jednotlivých povinných a nepovinných předmětech stanovených školním vzdělávacím programem a chování žáka ve škole a na akcích pořádaných školou jsou v případě použití slovního hodnocení popsány tak, aby byla zřejmá úroveň vzdělání žáka, které dosáhl zejména ve vztahu k očekávaným výstupům formulovaným v učebních osnovách jednotlivých předmětů školního vzdělávacího programu, k jeho vzdělávacím a osobnostním předpokladům a k věku žáka. Slovní hodnocení zahrnuje posouzení výsledků vzdělávání žáka v jejich vývoji, ohodnocení píle žáka a jeho přístupu ke vzdělávání i v souvislostech, které ovlivňují jeho výkon, a naznačení dalšího rozvoje žáka. Obsahuje také zdůvodnění hodnocení a doporučení, jak předcházet případným neúspěchům žáka a jak je překonávat.

 

 

Hodnocení žáka:

klasifikační stupeň 1

ovládání předepsaného učiva – bezpečně ovládá

úroveň myšlení                       – žák je pohotový, bystrý, dobře chápe souvislosti

vyjadřování myšlenek            – výstižně a poměrně přesné

aplikace vědomostí                – spolehlivě a uvědoměle užívá vědomosti a dovednosti, pracuje samostatně

píle a zájem o učení               – učí se svědomitě a se zájmem

 

klasifikační stupeň 2

ovládání předepsaného učiva – ovládá

úroveň myšlení                       – uvažuje celkem samostatně

vyjadřování myšlenek            – celkem výstižně

aplikace vědomostí                – dovede používat vědomosti a dovednosti při řešení, malé, nepříliš časté chyby

píle a zájem o učení               – učí se svědomitě

 

klasifikační stupeň 3

ovládání předepsaného učiva – v podstatě ovládá

úroveň myšlení                       – menší samostatnost v myšlení

vyjadřování myšlenek            – myšlenky vyjadřuje s malými obtížemi

aplikace vědomostí                – za pomoci učitele nachází a odstraňuje své chyby

píle a zájem o učení               – v učení a práci nepotřebuje velké podněty

 

klasifikační stupeň 4

ovládání předepsaného učiva – ovládá částečně, má značné mezery ve vědomostech a dovednostech

úroveň myšlení                       – myšlení nesamostatné

vyjadřování myšlenek            – myšlenky vyjadřuje se značnými obtížemi

aplikace vědomostí                – dělá podstatné chyby, nesnadno je překonává

píle a zájem o učení               – malý zájem o učení, potřebuje stále pobídky a pomoc

 

klasifikační stupeň 5

ovládání předepsaného učiva – neovládá

úroveň myšlení                       – na návodné otázky odpovídá nesprávně

vyjadřování myšlenek            – nedokáže vyjádřit své myšlenky, nereaguje na otázky

aplikace vědomostí                – praktické úkoly nedokáže splnit ani za pomoci učitele

píle a zájem                            – veškerá pomoc a pobízení jsou neúčinné

 

Hodnocení žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a nadaných žáků

 

Žákem se speciálními vzdělávacími potřebami je žák, jehož vzdělávání z důvodů jeho speciálních vzdělávacích potřeb vyžaduje uplatnění podpůrných opatření.

 

Hodnocení a klasifikace žáků se speciálními vzdělávacími potřebami

Hodnocení a klasifikace žáků vyžaduje, aby byla provázena hodnocením, tj. vyjádřením pozitivních stránek výkonu, objasněním podstaty neúspěchu, návodem, jak mezery a nedostatky překonávat, jak dále prohlubovat úspěšnost apod.

Jestliže v některých případech nebude žák klasifikován, neznamená to, že by mělo být současně omezeno jeho hodnocení. Zejména u těch žáků, kteří nejsou klasifikováni, je na místě hodnotit co nejčastěji a mít na zřeteli motivační a diagnostickou funkci hodnocení i jeho funkci regulativní.

Jakmile žák překoná nejvýraznější obtíže, je vhodné postupně přecházet k běžné klasifikaci. Za určitých okolností může být pro dítě výhodnější klasifikace známkou s tím, že se specifická porucha dítěte vezme v úvahu a odrazí se v mírnější známce.

Při uplatňování možností hodnocení a klasifikace je třeba postupovat velmi individuálně, vycházet ze znalostí příznaku postižení, využít všech dostupných informací, zejména informací z odborných vyšetření.

Důležitou součástí hodnocení je zvýraznění motivační složky, tj. hodnocení těch jevů, které žák zvládl, čímž je podpořena jeho možnost být úspěšný (jedna z podstatných podmínek pro zdravý rozvoj osobnosti).

Pro zjišťování úrovně žákovských vědomostí a dovedností volí učitel takové formy a druhy zkoušení, které odpovídají schopnostem žáka a na něž nemá porucha negativní vliv. Pokud je to nutné, nebude dítě s vývojovou poruchou vystavováno úkolům, v nichž vzhledem k poruše nemůže přiměřeně pracovat a podávat výkony odpovídající jeho předpokladům. Jde např. o hlasité čtení před celou třídou nebo přemíru psaní (přepisování) u dysgrafiků. Jindy můžeme posuzovat výkon, který dítě podalo v daném časovém limitu, a to, co nestačilo, nehodnotíme – např. v diktátu nebo v pětiminutovce u dyspraktického dysgrafika (kombinace poruchy psaní s poruchou vývoje motoriky). U žáků s vývojovou poruchou je žádoucí klást důraz na ten druh projevu (písemný nebo ústní), ve kterém má předpoklady podávat lepší výkony. Za obecně platnou je třeba pokládat zásadu, že při klasifikaci nevycházíme z prostého počtu chyb, ale z počtu jevů, které žák zvládl.

Pozn.: vyučující sdělí ostatním žákům vhodným způsobem podstatu individuálního přístupu a způsobu hodnocení a klasifikace žáka se speciálními vzdělávacími potřebami.

 

Hodnocení žáků mimořádně nadaných

Hodnocení žáků mimořádně nadaných se řídí v souladu se závěry zprávy školského poradenského zařízení a v souladu s navrženým individuálním vzdělávacím plánem. Mimořádně nadaným žákem se rozumí jedinec, jehož rozložení schopností dosahuje mimořádné úrovně při vysoké tvořivosti v celém okruhu činností nebo v jednotlivých rozumových oblastech, pohybových, uměleckých a sociálních dovednostech. Zjišťování mimořádného nadání žáka provádí na žádost školy či zákonných zástupců žáka školské poradenské zařízení.

 

Získávání podkladů pro hodnocení a klasifikaci

Podklady pro hodnocení a klasifikaci výchovně vzdělávacích výsledků a chování žáka získává učitel zejména těmito metodami, formami a prostředky:

  1. a) soustavným diagnostickým pozorováním žáka
  2. b) soustavným sledováním výkonů žáka a jeho připravenosti na vyučování
  3. c) různými druhy zkoušek (např.: písemné, ústní, grafické, praktické, pohybové aj.) a didaktickými testy
  4. d) kontrolními písemnými pracemi a praktickými zkouškami
  5. e) analýzou výsledků činnosti žáka
  6. f) konzultacemi s ostatními učiteli a podle potřeby i s pracovníky pedagogicko-psychologických poraden a zdravotnických služeb, zejména u žáka s trvalejšími psychickými a zdravotními potížemi a poruchami
  7. g) rozhovory se žákem a zákonnými zástupci žáka

Učitel si počíná tak, aby klasifikoval žáka ze všech aspektů vzdělávacích činností v daném předmětu. Kvalita i kvantita klasifikace (hodnocení) vytváří předpoklad objektivního posouzení vzdělávání žáka.

Při průběžném hodnocení vzdělávání zjišťuje vyučující zejména dosahování očekávaných výstupů a stanovených požadavků se zřetelem na utváření klíčových kompetencí. Nelze-li žáka hodnotit z důvodu jeho vysoké absence, určí ředitelka školy náhradní termín pro jeho klasifikaci.

K obecným kritéria hodnocení patří:

  1. zvládnutí dílčích výstupů nebo stanovených požadavků v konkrétním předmětu v rámci individuálních možností žáka
  2. zvládnutí stanovených výstupů v konkrétním předmětu v rámci individuálních možností žáka
  3. porozumění vztahům, souvislostem, východiskům, důvodům apod. a schopnost aplikovat je v širších souvislostech
  4. úroveň komunikačních dovedností
  5. schopnost vyhledat a dále aktivně využít informace
  6. schopnost řešit problémové situace
  7. schopnost řešit problematiku tvůrčím způsobem
  8. postoje a chování žáka

Pro průběžné hodnocení může být použit kterýkoliv z následujících způsobů:

  1. a) hodnocení známkou – klasifikace
  2. b) slovní hodnocení

Průběžné hodnocení vzdělávání se vždy provádí více formami ověřování znalostí, vědomostí, schopností a dovedností a nesmí být zaměřeno na srovnávání výsledků žáka se spolužáky, ale na jeho individuální pokrok.

 

Získávání podkladů pro klasifikaci je ovlivněno charakterem předmětu a týdenní hodinovou dotací:

  1. Předměty s dotací 1 hodina týdně – žák musí být zkoušen ústně, písemně nebo prakticky alespoň dvakrát za klasifikační období.
  2. Předměty s dotací 2 hodiny týdně – žák musí být zkoušen ústně, písemně nebo prakticky alespoň třikrát za klasifikační období.

 

Zásady a pravidla pro sebehodnocení žáka

Učitel vede žáka takovým způsobem, aby rozvíjel jeho schopnost sebehodnocení vlastních úspěchů a neúspěchů ve vzdělávacím procesu a takovým způsobem, aby žák akceptoval skutečnost, že „chyba“ je důležitým prostředkem k učení a přirozenou součástí osvojování vědomostí, dovedností a návyků potřebných pro život. Schopnost kritického posouzení vlastních studijních výsledků a volba strategií (pochopení příčin úspěchu či neúspěchu, tvořivé hledání cest při řešení daného problému, zodpovědný přístup k sobě samému) při zdolávání vzdělávacích problémů posiluje žákovu emoční inteligenci a vybavuje žáka základním souborem kompetencí k řešení problémů, který si žák odnese do svého budoucího života. Sebehodnocení má vést k posílení sebeúcty a sebevědomí žáka.

Pedagogičtí pracovníci vedou žáky k tomu, aby se při sebehodnocení učili používat odpovídajících kritérií pro hodnocení, všímali si toho, co je významné a podstatné.

Sebehodnocení žáků ve smyslu sebereflexe se děje různými aktivitami žáků, ve kterých mohou zejména:

  1. a) skupiny žáků hodnotit celoskupinové činnosti,
  2. b) členové skupiny hodnotit jeden druhého,
  3. c) jednotlivci hodnotit sami sebe.

Při sebehodnocení se žák snaží kriticky zhodnotit výsledky svého učení a diskutovat o nich. Ujasňuje si:

  1. a) co se mu daří, v čem je úspěšný,
  2. b) co mu doposud nejde a proč,
  3. c) jakým způsobem bude pokračovat v odstraňování nedostatků,
  4. d) cíl, kterého chce dosáhnout a strategie, jež se pokusí aplikovat.

 

Způsob poskytování informací zákonným zástupcům žáka o prospěchu a chování žáka

Zákonní zástupci žáka jsou o prospěchu žáka informováni třídním učitelem a učiteli jednotlivých předmětů:

  1. průběžně prostřednictvím elektronické žákovské knížky
  2. před koncem každého čtvrtletí (klasifikačního období)
  3. v rámci individuálních konzultací, případně kdykoliv na požádání zákonných zástupců žáka
  4. v případě mimořádného zhoršení prospěchu informuje vyučující ve spolupráci s třídním učitelem zákonného zástupce žáka bezprostředně a prokazatelným způsobem

 

Vzdělávání cizinců a hodnocení výsledků jejich vzdělávání

 

Při hodnocení žáků, kteří nejsou státními občany České republiky a plní v ČR povinnou školní docházku, se dosažená úroveň znalosti českého jazyka považuje za závažnou souvislost, která ovlivňuje výkon žáka.

 

Pravidla pro vzdělávání a hodnocení žáků plnících povinnou školní docházku ve škole mimo území České republiky nebo v zahraniční škole na území České republiky

Žák, který plní povinnou školní docházku podle § 38 školského zákona a je zároveň žákem spádové školy, může na základě žádosti zákonného zástupce žáka konat za období nejméně jednoho pololetí školního roku, nejdéle však za období dvou školních roků, zkoušku v kmenové škole nebo ve škole zřízené při diplomatické misi České republiky. Zkouška se koná:

  1. a) ve všech ročnících ze vzdělávacího obsahu Český jazyk a literatura, stanoveného Rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání (dále jen RVP ZV),
  2. b) ve 4. a 5. ročníku z vlastivědného učiva vztahujícího se k ČR,
  3. c) na 2. stupni z dějepisného a zeměpisného učiva vztahujícího se k ČR.

Před konáním zkoušky předloží zákonný zástupce žáka ředitelce hodnocení žáka ze školy mimo území ČR, včetně jeho překladu do českého jazyka, a to za období, za které se zkouška koná. V případě pochybností o správnosti překladu je ředitelka školy oprávněna požadovat předložení úředně ověřeného překladu. Po vykonání zkoušky vydá ředitelka školy žákovi vysvědčení. Žák není hodnocen z chování.

Pokud žák zkoušku nekoná, doloží zákonný zástupce žáka ředitelce kmenové školy plnění povinné školní docházky žáka předložením dokladu o této skutečnosti vydané školou mimo území ČR za období nejvýše dvou školních roků, včetně jeho překladu do českého jazyka, v termínu stanoveném ředitelkou školy. V případě pochybností o správnosti překladu je ředitelka školy oprávněna požadovat předložení úředně ověřeného překladu. V tomto případě kmenová škola žákovi vysvědčení nevydává.

Pokud škola mimo území ČR nevydává doklad o plnění povinné školní docházky žáka, lze ho doložit čestným prohlášením zákonného zástupce žáka potvrzujícím plnění povinné školní docházky žáka. Toto čestné prohlášení musí obsahovat alespoň název a adresu školy v zahraničí a školní rok, za který se čestné prohlášení vydává.

 

Komisionální a opravné zkoušky

 

Komisionální přezkoušení při pochybnostech o správnosti hodnocení

Má-li zákonný zástupce žáka pochybnosti o správnosti hodnocení, může do třech pracovních dnů ode dne, kdy se o něm prokazatelně dozvěděl, požádat ředitelku školy o komisionální přezkoušení.

Komisi pro komisionální přezkoušení jmenuje ředitelka školy; v případě, že je vyučujícím daného předmětu ředitelka školy, jmenuje komisi krajský úřad.

Komise je tříčlenná a tvoří ji:

  1. předseda, kterým je ředitel školy, popřípadě jím pověřený učitel, nebo v případě, že vyučujícím daného předmětu je ředitel školy, krajským úřadem jmenovaný jiný pedagogický pracovník školy
  2. zkoušející učitel, jímž je vyučující daného předmětu ve třídě, v níž je žák zařazen, popřípadě jiný vyučující daného předmětu
  3. přísedící, kterým je jiný vyučující daného předmětu nebo předmětu stejné vzdělávací oblasti stanovené rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání.

Výsledek přezkoušení již nelze napadnout novou žádostí o přezkoušení. Výsledek přezkoušení stanoví komise hlasováním. Výsledek přezkoušení se vyjádří slovním hodnocením podle § 15 odst. 2 nebo stupněm prospěchu podle § 15 odst. 3. Ředitel školy sdělí výsledek přezkoušení prokazatelným způsobem žákovi a zákonnému zástupci žáka. V případě změny hodnocení na konci prvního nebo druhého pololetí se žákovi vydá nové vysvědčení.

O přezkoušení se pořizuje protokol, který se stává součástí dokumentace školy. Za řádné vyplnění protokolu odpovídá předseda komise, protokol podepíší všichni členové komise.

Žák může v jednom dni vykonat přezkoušení pouze z jednoho předmětu. Není-li možné žáka ze závažných důvodů ve stanoveném termínu přezkoušet, stanoví orgán jmenující komisi náhradní termín přezkoušení.

Konkrétní obsah a rozsah přezkoušení stanoví ředitel školy v souladu se školním vzdělávacím programem. Vykonáním přezkoušení není dotčena možnost vykonat opravnou zkoušku. Třídní učitel zapíše do katalogového listu žáka poznámku o vykonaných zkouškách, doplní celkový prospěch a vydá žákovi vysvědčení s datem poslední zkoušky.

 

Opravné zkoušky

Opravná zkouška žáka je zkouškou komisionální. Opravnou zkoušku konají žáci, kteří mají nejvýše dvě nedostatečné z povinných předmětů a zároveň dosud neopakovali ročník na daném stupni základní školy, a žáci devátého ročníku, kteří na konci druhého pololetí neprospěli nejvýše ze dvou povinných předmětů. Žáci nekonají opravné zkoušky, jestliže neprospěli z předmětu s výchovným zaměřením.

Opravné zkoušky se konají nejpozději do konce příslušného školního roku, tj. do 31. srpna. Termín opravných zkoušek a konzultací žáků s příslušnými pedagogickými pracovníky stanoví ředitelka školy na závěrečné pedagogické radě.

Žák může v jednom dni skládat pouze jednu opravnou zkoušku.

Pro složení komise a její činnost platí podle § 23 odst. 2 stejné podmínky jako při zkoušce komisionální.

Žák, který nevykoná opravnou zkoušku úspěšně nebo se k jejímu konání bez řádné omluvy nedostaví, neprospěl. Ze závažných důvodů může ředitel školy stanovit žákovi náhradní termín opravné zkoušky nejpozději však do 15. září následujícího školního roku. Do té doby je žák zařazen do nejbližšího vyššího ročníku, popřípadě znovu do devátého ročníku. Žákovi, který konal opravnou zkoušku, se na vysvědčení uvede datum poslední opravné zkoušky

v daném pololetí. Třídní učitel zaznamená informace o opravné zkoušce do katalogového listu žáka.

 

Uvolnění z výuky, nehodnocení 

Na základě žádosti zákonného zástupce žáka může ředitelka školy ze zdravotních nebo jiných závažných důvodů uvolnit žáka zcela nebo zčásti z vyučování některého předmětu (podle § 50 odst. 2 školského zákona).

Důvody pro uvolnění nebo nehodnocení žáka se uvedou v katalogovém listu žáka (školní matrice). Ředitelka školy určí způsob zaměstnání žáka v době vyučování předmětu, ze kterého byl uvolněn. Je-li předmět zařazen na první nebo poslední vyučovací hodinu, může ředitelka školy na základě žádosti zákonného zástupce žáka uvolnit žáka na dobu vyučování tohoto předmětu zcela.

Nelze – li žáka hodnotit na konci prvního pololetí, určí ředitelka školy náhradní termín hodnocení, nejpozději však do dvou měsíců po ukončení prvního pololetí. Nelze-li žáka za první pololetí školního roku hodnotit ani v náhradním termínu, žák je za toto období nehodnocen.

Nelze – li žáka hodnotit na konci druhého pololetí, určí ředitelka školy náhradní termín hodnocení, nejpozději do konce září následujícího školního roku. V období měsíce září do doby hodnocení navštěvuje žák nejbližší vyšší ročník, popřípadě znovu devátý ročník.